Pochod krajem Oty Pavla 2024
Slíbil jsem předsedovi slovutného Klokan klubu panu Vosátkovi, že mu napíšu zápis z této akce. Sliby se mají plnit nejen o Vánocích, takže se do toho musím pustit. Tak kde bych měl začít? Jistého pana Vosátku znám již nějaký ten pátek, ještě když to byl „Priessnitz“. Ale to už je drahně let tomu nazpět. To bylo ještě v dobách, když zakládal populární Kenguru.cz.
Pořadatelem pochodu je kromě Klokan klubu také malebná vesnice Branov. :-) Letos se konal už 39 ročník. Na tomto pochodu jsme byli už vloni, i když v jiné sestavě, takže jsem věděl zhruba, o co tu jde. A proto jsem se těšil jak malé děcko. Vloni měli velký úspěch vuřty (nebo buřty) z jednoho nejmenovaného vršovického řeznictví, tak jsem se nabídl, že je letos také obstarám.
Sraz naplánoval předseda na pátek 21. 6. 2024 v 16:45 u našeho zelenobílého svatostánku. Avšak během pátku jsme posunovali čas odjezdu, nejdřív na 16:30 a pak na 16:00. :-) Nakonec mi volá předseda už před čtvrtou hodinou, když zrovna vylézám ze sprchy, že už je u mě u baráku. Vybíhám ven s tlumokem a spacákem do horkem rozpálené ulice. Hoši z Klokaního klubu už na mě čekají ve stínu lípy. Už chybí jen Lešetínský kovář od Svatopluka Čecha. Nasedáme do vozu Kia v této sestavě: vedoucí zájezdu a řidič Jan V, Tomáš S. a já. Je pár minut po čtvrté hodině, když vyrážíme vršovickými ulicemi vstříc víkendovému dobrodružství. Jižní spojka je v pátek odpoledne ucpaná jako obvykle. První zastávku děláme v Novém Strašecí, kde v nejmenovaném obchodním řetězci doplňujeme zásoby alkoholu a jídla. Pitný režim je třeba dodržovat.
Cíl naší cesty je vesnice Pustověty, kde má rodina Vosátkova chatu. Alkoholové zásoby umísťujeme do lednice a vyrážíme do místního hostince Na Ostrově. Je to rodinná hospůdka plná cyklistů, kde nabízí výborně ošetřené a čepované místní pivo Bakalář jak hlásá recenze na mapy.cz. Mají výborné hodnocení 4,8!!! Jsme po cestě vyprahlí jak velbloudi na poušti a tak se hrneme k výčepu pro první piva. Tomáš si objednává pro jistotu radši hned dva kousky, aby zahnal žízeň. Místní ho s obdivem pozorují, jak do sebe leje zlatavý mok. Má v tom praxi, dělal totiž v pohostinství. Bakalář je vynikající, recenze nelžou. Chlapík za pípu pečlivé myje sklenice a čistí trubky jak nám tvrdil. V hostinci, kam za námi ještě přichází sestra Honzy Kateřina s nějakým „chacharem“ (Ondřej) zůstáváme až do setmění. I chacharovi pivo chutná :-) i když to není Radegast. :-) K večeři máme vuřty z jednoho nejmenovaného vršovického řeznictví. Táborák vesele do noci plápolá a ze strun kytary se nese tmou skladba Tří sester:
Protože hů a hů
Sovy v mazutu houkaj
Hů a hů a hů
Úplně blbě koukaj
R. I. P. Franto Sahulo. Déšť (večerka) nás zahání na kutě.
Je sobota ráno a po rychlé snídani se chystáme k odjezdu, který stanovil předseda nekompromisně na 7:30. Přes tři vesnice (Městečko, Křivoklát a Roztoky) se přesunujeme automobilovým vozem do Branova. Parkujeme na prázdném hřišti místního fotbalového celku TJ Sokol Branov. Hlídači u vjezdu lepíme samolepky Klokan klubu na čelo. Je to sešívanec, a je z nás tak udivený, že lepí samolepky i na sloup. Ze hřiště jdeme na start pochodu k místní sokolovně. Trasy jsou tři 10, 15 a 20 km. Z důvodu fotbalového utkání ČR – Gruzie vybíráme nejkratší trasu, aby jsme dorazili na produkci do hospody včas. U stolku zakupujeme lístky na pochod a dáváme si startovní piva od Staropramenu, což se později ukázalo jako špatná volba. Na piva čekáme asi hodinu (babici výčepní to moc nejde od ruky – prý první piva ze sudu). Je tu víc pořadatelů než turistů. Vypadá to, že dnes půjdeme samy. Obloha se zatáhla a déšť visí ve vzduchu. To nevěstí nic dobrého. Na startu stojíme čtyři: Honza, Tomáš, Kateřina a já. Chachar Ondra zůstal v chalupě, že prý bude sekat. Sice nevím, co bude sekat, jestli dříví, trávu nebo latinu, a tak jsme ho nechali doma :-) Svou menší roli v tomto příběhu ještě sehraje.
Ostře startujeme okolo pamětní desky Oty Pavla přes bažiny s chatrčí vzhůru kopcem k lesu. Počasí se zdá se umoudřilo, i slunce trochu povylezlo zpoza mraků. Asi na pátém kilometru zhruba v půli trasy odhazuji na lesní křižovatce batoh s lahváčema a letím do křoví. Staropramen se ozval v plné síle. Mezitím nás předbíhají sparťanský haranti. Dobíhám naší skupinku. Po pár metrech se hlásí znovu Staropramen a tak znovu skáču do příkopu u silnice, kde se není ale moc kde skrýt. Jdeme dál lesem a pak mě střídá v zatáčce i Tomáš. Zbytek skupiny si ztěžuje, že příště s posrancema nejde. Uklidňuji si svá střeva jednou lahvovou Plzní a předbíháme rudé děti a jejich rodiče. Snad už bude klid a dojdeme ve zdraví do cíle. Přes Branovská Vrata jdeme kolem vrchu Štulec (539 m) a pak klesáme dolů k Berounce. Stavíme V Luhu u Pamětní síně Oty Pavla, kterou někteří z nás i navštíví. Převozník u Berounky je taky Bohemák a nabízí se, že nás převeze na druhý břeh, kde mezitím zvoní cyklista. Děkuje Cháronovi za ochotu a pokračujeme podél řeky dál až do kempu Branov, kde doplňujeme tekutiny. Z kempu nás čeká poslední krpál (neboli nakloněná rovina jak tvrdí Tomáš) který nás vede, až k parkovišti kde máme vůz. Ještě si vyzvedáme v cíli Pamětní listy a hodíme pár fotek u pamětní desky Oty Pavla a hurá domů do Pustovět.
Čas se nachýlil ke třetí hodině a tak se pomalu přesunujeme do hospody Na Ostrově. Dáváme si první piva a někoho napadá, že by se mohla už zapnout televize. Výčepní nejprve odhání hosty, kteří sedí u stolu, kde je opřená obrazovka o slunečník se slovy: „tady by vám to řvalo do uší, tak si sedněte támhle“. Fotbal má prostě přednost. Mudlové musí zkrátka pryč. :-) Tak a jdeme na to! Žhavil Béda, žhavil drát… ladil výčepní, ladila kuchařka, ladil Honza, ladil Ondra, ale nikdo nenaladil Čt sport… minuty pomalu běží a obraz nikde. Černá obrazovka nevěstí nic dobrého. Vrchní zvolna propadá hysterii: „Jestli odešla televize tak je to v prdeli pánové, ještě v květnu tu hokej normálně běžel.“ „Je tu nějaký Robert Záruba, že by nám to komentoval?“ pokouší se vtipkovat host od vedlejšího stolu. Víc než zvuk ale z černý bedny nedostáváme. Blíží se konec prvního poločasu. Ztrácím nervy a vydávám se s Honzou zpět do chaty k fungující televizi. Co se dělo v druhém poločase nemá cenu komentovat, to každý fanoušek fotbalu už ví.
Na závěr večera se konala gril party u Vosátků. Grilu se ujal Ondra. Steaky byly vynikající. Česnekový dip sestry Kateřiny taky. Paní máma Vosátková nás prolévala rumem jak na pirátském škuneru, až se s náma paluba nakláněla ze strany na stranu. Tomášovi jsme během večera ještě vyndali klíště, které se mu přisálo na zadní části těla. „Dohráno“ obstaral zápas Turků proti Ronaldovi a jeho melody boys. Během tmavé noci jsem se asi dvakrát propadl sedací soupravou na podlahu. Připomínalo mi to známou scénku z filmu Na samotě u lesa, kdy Svěrák zahučí ze spartakiádního lehátka na zem. Hoši mi ráno potvrdili, že slyšeli v noci nějaké rány a sprosté nadávky. A k tomu ještě někdo celou noc ve světnici bytelně řezal dříví na další táborák.
Ráno balíme a chystáme se k odjezdu do civilizace. Víkendová akce Klokan klubu se vydařila. Slibujeme si, že příští rok půjdeme 20 km. Sbohem Pustověty. Vyrážíme dle plánu předsedy asi v 10 hodin. Někde na lesní cestě za vrchem Na Kobyle (375 m) nám hlásí kontrolka, že máme podhuštěné pravé přední kolo. Odstavujeme vůz na konci lesa, kde dvě děvy sbírají hrách, a nafukujeme pneumatiku. Pokračujeme dál silnicí, až končíme na ráfku. Měníme rezervní kolo a frčíme po okreskách rychlostí šneka až do matičky měst Prahy.
A to, je vše, přátelé. „That´s all folks !“, řečeno slovy prasátka Porky.
Díky za pozornost a zase příští rok naviděnou.
Barry (GoG) / zveřejněno: 26.06.2024
