Pochod krajem Oty Pavla 2025
Pochod krajem Oty Pavla potřetí, a možná i naposled…
Po uveřejnění minulé reportáže v „Držko knize“ (Fuck Book) se strhnula vlna zájmu o sepsání další reportáže z věhlasného pochodu krajem Oty Pavla. Tentokrát už se konal 40 ročník. Pro někoho dokonce 60, jak prohlásila jedna paní v bílých šatech při proslovu před pamětní deskou. Tak, ale pěkně popořadě.
Všechno začalo v divadle „Mana“ 14. dubna při pořadu Honzy Dědka o Panenkovi, kdy jsem potkal o přestávce starou dobrou „Stráguli“ (Tomáše S.), který mi nadšeně sdělil, že předseda Klokan klubu p. Vosátka plánuje pro členy a spřízněné duše další pochod Oty Pavla. A že se jde 20 km. Prý pojede letos asi 11 lidí a budeme spát ve velkém stanu na zahradě. Tak to bylo dobrý. Minule jsme šli sice jenom čtyři, ale i tak byla docela prdel. Jo, prdel byla, ale celá popálená od kopřiv jak jsme pořád lítali do křoví na hajzl. „S posránkama nejdu“: bleskne mi hlavou hláška od Kateřiny při vzpomínce na loňský ročník. To by na úvod asi stačilo. Nemám se podle předsedy prý moc vykecávat. :-) Tak se posunem do pátku 20. června, kdy byl určen den odjezdu.
Sraz jsme dohodli na 15:00 hodin vršovického času. S tlumokem plným tradičních uzenin z jednoho nejmenovaného vršovického řeznictví se hrnu zadním vchodem z baráku ven k vozu Kia, který pan předseda mezitím čistí od holubích hoven. Vidim, že my motoristé máme s opeřenci v hlavním městě stejné problémy. :-) Vedle postává a pokuřuje e-kostku Katka a vzadu ve voze si trůní na dečce malý bílý psík. Jméno mě teď vypadlo. Je to prý taková nějaká kříženina čivavy a něčeho, ale nikdo neví čeho. Tak jo. Posunujeme se po dálnici, která je jako obvykle zasekaná při pátečním exodu obyvatel metropole ven z Prahy za víkendovým dobrodružstvím. Stavíme až ve Strašecím u nejmenovaného řetězce, kde nakupujeme pivo, drobné potraviny a čekáme na druhý vůz. Druhý vůz dojíždí na parkoviště vzápětí. Z vozu vyskakuje stará dobrá „Strágule“ a vousatý potetovaný chlapík jménem Dan. Hoši si taky doplňují zásoby pití. Bude horký víkend a tak je třeba se hodně zavlažovat.
V Pustovětech si vybalíme svá fidlátka a jdeme se přivítat s paní matkou Vosátkovou. Na terase před její chatou nás vítá Jägermeister se svým jelenem. Po několika panácích chválím paní domácí pěkné slaměnky, které jak se vzápětí ukáže, jsou vlastně muškáty. No, přírodopis mi nikdy moc nešel. Dozvídám se, že minulý článek z pochodu se prý líbil i paní starostce Pustovět, která chce jít zítra s námi na pochod a chce poznat neznámého literáta. Mezitím Honza ukazuje Danovi, který je tu poprvé, chatu. Společně degustují lihové nápoje a přitom naplnili dvě lednice a přilehlý sklep alkoholem, který jsme si dovezli na víkendové radovánky. Po lihovém úvodu nás přepadá žízeň a tak je třeba ji uhasit. Nejlépe na hřišti místního fotbalového teamu TJ Sokol Pustověty. Mají tu výborného Bakaláře jako minule. Dan se po několik pivech spřátelí s nějakým cizím kolařem, který má drahé kolo a dlouhé vousy, které si hoši začnou porovnávat. Dojde i na panáky. Cyklista se zdá Katce trochu teplý, což by osvětloval fakt, že mě u výčepu lochtal pod bradou. No nic, jdu raději s pískem „Na koloušky“. Doufám, že mě tam nebude vousáč nevyhledávat. Od místního fotbalového funkcionáře dostáváme samolepky a vlaječku TJ Sokol Pustověty. Předseda rozdává na oplátku samolepky a suvenýry Klokan klubu. Závěrečnou tečkou pátečního večera je táborák s opékáním buřtů. Hudební produkci obstaral předseda s kytarou. Nocí zazněly songy „Anděl“ od Karla Kryla a tradiční „Sovy v mazutu“ od tří Sester. Víc si toho už fuck nepamatuju...
Sobotní ráno je velmi kruté. Budí mě Jirka Korn:
„Žal se odkládá, změna termínu,
útěk ze stínu, to jsem zvlád,
žal se odkládá, pro můj nezájem,
stojím před rájem“.
Z rána si toho moc nepamatuju. Jenom si vzpomínám, že se klátím na silnici. Čekáme na paní starostku Pustovět. Přichází šarmantní dáma v pumpkách s holemi na sky walking a usedá do vozu k Vosátkovcům. Druhý vůz jede ve složení Tomáš S., Dan a já. Přes obec Křivoklát se přesunujeme do vesnice Branov, kde je jako každý rok, již „40“ let start pochodu. Ženy (Katka a Alena) jdou 10 km a muži (Honza, Tom, Dan a Bary) 20 km. Startovní pivo si letos pro jistotu nedávám. Pozorný čtenář jistě ví proč. Zůstanu svůj, zůstanu radši u perlivé vody, kterou jsme nafasovali u stolečku pořadatelů. Dan nese plný batoh piva, Honza nese toasty, až bude hlad a „Tom - Stragule“ nese zásoby papíru na hajzl. Co kdyby… A Bary nese hovno :-) Společně startujeme prudkým kopcem k lesu. Předseda nasadil zběsilé tempo jako Fittipaldi až se mu práší od bot. Všechny pochodníky nechává za sebou. Stěží mu visím na patách, abych s ním udržel krok. Toto tempo mu vydrží po celou dobu. Jedna paní s holemi, kterou necháváme v prachu za sebou si stěžuje, že tu není na dostizích. Má recht. Někdy je dobré prohlédnout si taky okolní krajinu. Mužská část naší skupinky se utrhla hlavnímu pelotonu a čeká na ženskou skupinu na druhém punktu u silnice Branovská vrata – hájovna. Ženy nikde. Tak se posilujeme pivem a vodou a pokračujeme silnicí dál až do vsi s názvem Karlova ves. U obecního úřadu se nachází první občerstvovací stanice s pivem, kde potkáváme dvě sličné děvy, které se prohrabují kniho budkou. Tomáš a Dan si vybírají také nějaké knihy a dohadují se, komu se vejdou do batohu. Na konce Karlovy vsi je monstrózní stavba v antickém stylu jakou svět neviděl, obehnaná mohutnou zdí. Na věži visí švédská vlajka. Asi tu bydlí zbytky švédských vojsk z 30. leté války :-). Odbočujeme radši ze silnice do lesa, aby na nás nezačali žoldáci generála Hanse Christoffa Königsmarcka pálit ze svých mušket. V lese po pár metrech konečně zastavujeme a na kládách si dáváme svačinu, výborné tousty od předsedy. Odlehčuju Danovi těžký batoh a dávám si jednoho Kozla, ať se s ním nemusí tahat. A jdeme dál, cestou potkáváme další pochodníky a pochodnice. Po pár kilometrech se ozývá Kozel v mých útrobách a začíná mocně trkat. A je to tu. Odděluji se od skupinky do lesa. Stejný nápad má i Tom. Než se vrátíme zpět na lesní cestu předseda a Dan už jsou dávno pryč. Stíhat ty dva závodníky nemá cenu. Nejsem přece žádný Jožka Pribilinec. Pokračujeme ve dvou až k hájovně Emilovna, kde je další možnost občerstvení, ale my nedbáme a jdeme dál. Klesáme prudce lesem dolů k Berounce až k Pamětní síni Oty Pavla. Po prohlídce muzea usedáme u řeky na lavičku jak dva „Jarmilové“. Pozorujeme převozníka, který ještě vloni fandil Bohemce a teď fandí Slávií. Od převozu Branov – Luh je to už jen kousek cesty podél Berounky do kempu Branov. Dáváme si Kofolu a něco na zub. Volá nás předseda, kde jsme, že už jsou s Danem v cíli. Po panelové cestě, která přechází pozvolna v asfaltovou silnici stoupáme jako po nakloněné rovině vzhůru směr Branov. Minule se nám zdálo, že cesta je o dost prudší než letos.
V cíli už na nás čeká zbytek skupiny, která si zatím vyplnila čas čekání konzumací alkoholu. Jdeme si pro Pamětní listy a pivo. Kapela, která už mezitím dohrála, balí nástroje a my se balíme k odjezdu do Pustovět. Cestou se ještě fotíme v brance místního klubu TJ Sokol Branov a bereme si jako suvenýr plakát Brutusu. Na základně mají všichni opět žízeň na točené, vlastně čepované pivo. Tak většina lidí odchází do hospody na Ostrově. Bary zůstává na stráži a bedlivě hlídá bohaté zásoby alkoholu ve dvou lednicích a přilehlém sklepě. Občas i upíjí :-) Katka a Jitka pijí víno. První se vrací na základnu předseda, aby rozpálil gril. Po setmění se vrací i Tomáš s Danem a Bourák (předsedův kolega z SVJ). Rozpoutává se další mocná pijatika. Zásoby v lednicích pomalu mizí. Předseda nám servíruje z grilu nejdřív klobásy, na kterých si pochutnává hlavně paní starostka, která se jmenuje Klobásová (Alena). Jitka se dožaduje kuřat, ale když ochutná nakládaná žebra od Dana, na své opeřence rázem zapomíná. Kořalka, pivo a Kraken mizí jak pára nad hrncem. Jo, ještě abych nezapomněl na výborný salám, pardon salát od Katky. Všem tečou sliny od huby. I naši dva čoklíci si pochutnávají. Protože se venku trochu ochladilo, Bourák se přikrývá svým chlupatým psem, jehož srst je tak hustá, že ze psa není nic vidět. Ani jeho hlava, kterou se pokouší najít vedle sedící Dan: „ Kde to má hlavu?“ „Tady“ odpovídá mu Bourák a ukazuje rukou někam do houští, kde by se teoreticky mohla hlava nacházet. „ Nemyslím tvojí hlavu, ale jeho hlavu“: nedá se odbýt Dan.
Chvíli spolu hledají hlavu psa. Někdo mezitím donesl kuřecí maso, které ale chutná nějak divně. Možná zapomněli oškubat peří. Předseda se zatím na přání ostatních chopí kytary a pěje nějaké písně. Hraje pěkně, ale už si nevzpomínám, které písně :-) Jdu pro další piva. Drápu se nahoru do svahu, do chaty, do lednice a víc si nepamatuju...
Už končím předsedo, je to moc dlouhý, já vím...
TAK ČAU ! Loučím se slovy těhotného kuchaře.
Barry (Gang of Greens) / zveřejněno: 25.06.2025
